V zemi, kde místo na pivo chodí na čaj

Antalya - tradiční snídaně

Při výběru svého „erasmáckého“ pobytu jsem chtěl zažít něco netradičního, něco na co bych mohl vzpomínat opravdu dlouho. Kamarády mi bylo řečeno, že Erasmus není ani zdaleka o studiu, ale spíše o životní zkušenosti. Pod vidinou těchto rad, jsem se rozhodoval pouze na základě zajímavosti místa té dané univerzity. Turecko pro mě tedy bylo jasnou volbou.

Strach z administrativy byl přehnaný

Musím říci, že jsem měl z administrativních úkonů na začátku poněkud „nahnáno“. Jak se ale ukázalo, strach byl zbytečný. Před odjezdem šlo v podstatě jen o vyplnění pár banálních formulářů, jejich podepsání a odevzdání. Vše se dalo vyřídit velice rychle a lidé na mé univerzitě mi vyšli maximálně vstříc. Poněkud více času si vyžádalo zařizování víza, ale de facto šlo jen o dvě cesty do Prahy, tudíž také nic, co by člověka nějak vyčerpalo. Nejvíce jsem před samotným pobytem přemýšlel, jak se do Turecka dostat. Po úvaze jsem zvolil cestu letadlem z Vídně, a jak se později ukázalo, šlo o velice dobrou volbu. Lety Vídeň – Antalya jsou poměrně levné a z letiště v Antalyi se do centra města dopravíte velice snadno.

Najít si vlastní byt – nejlepší řešení

Istanbul - Modrá mešita

Jelikož jsem byl svými staršími kolegy, kteří již Turecku studijně byli, varován před nízkou kvalitou kolejí a jejich přehnaně přísnými řády, rozhodl jsem se řešit ubytování po svém a najít si vlastní byt. V Antalyi jsem tedy bydlel na pokoji s Kurdy a v Istanbulu pro změnu s Turky. Rád bych zmínil, že se jednalo o velice dobrou zkušenost. Zvláště pobyt s Kurdy se mi líbil. Zásadně se jedlo na zemi, v bytě chyběly židle, všichni se dělili o všechno. Bydlení s Turky zas tak příjemné nebylo. Vadil mi ukrutný „bordel“, který byli schopni vyprodukovat. Přesto všechno jsem ale přesvědčen, že se jednalo o lepší volbu, než bydlet na kolejích a mít třeba zakázáno si na pokoj kohokoli pozvat.

Úchvatný Istanbul

Po jazykovém kurzu v Antalyi, který mohu jen doporučit, jsem se přesunul do Istanbulu. Město mě naprosto uchvátilo. Mix překrásných mešit a zákoutí v kombinaci s tureckou vřelostí jsem si opravdu zamiloval. Ať už šlo o most Galata a překrásný pohled z něj, či dle mnohých nebezpečné uličky Tarlabaši, já zde v tomto městě našel něco, co mě stoprocentně donutí se do něj vracet.

K poznávání města jsem měl celkem dostat času. Je třeba přiznat, že mě škola moc nezaměstnávala. Měl jsem ji sice čtyři dny v týdnu a přednášek se pravidelně účastnil, připravovat na hodiny jsem se ale moc nemusel. To mi dalo spoustu příležitostí poznávat i noční život, který na Istiklal Caddesi – hlavní třídě Istanbulu – opravdu stojí za to. Najdete zde snad vše – od reggae barů až po malé romantické kavárničky.

Turecko jako ideální výchozí bod pro cesty na Blízký východ

Sýrie - Damašek

Být studentem v Turecku a neudělat nějaký ten výlet do zemí jako Sýrie, Libanon či Jordánsko je téměř hříchem. Já se vypravil ještě do Iráku a někteří mí přátelé jeli na Kavkaz. Musím říci, že výlety do těchto mnohdy neprávem očerňovaných zemí, se staly nejlepšími dny mého „erasmáckého“ pobytu. Ať už se jednalo o jízdu stopem v Iráku a následnou večeři a nocleh u lidí, kteří nás náhodně potkali na ulici, po „nechtěnou“ návštěvu palestinského uprchlického tábora v libanonském Baalbeku, zážitků mám opravdu hodně. Zapomenout se nedá ani na výpravu do východního Turecka a pár nocí ve stanu strávených pod horou Ararat. Vše se mi nesmazatelně vrylo do paměti a všem zájemcům o trochu dobrodružství mohu výlety do těchto končin jen doporučit.

Když na Erasmus, tak do Turecka

Kdyby se mě někdo zeptal, abych mu doporučil kam na Erasmus, okamžitě bych odpověděl: „Jeď do Turecka a nejlépe do Istanbulu“. Tato země svou zajímavostí a perspektivou do budoucna, dle mého názoru, zdaleka překonává všechny ostatní možné „erasmácké“ destinace. Je zde strašně moc památek a lákavá možnost výprav do okolních zemí. Lidé jsou zde velice přátelští a vždy rádi pomohou. Mě osobně půlrok strávený v Turecku velice obohatil.

Autor: Pavel Daněk

Sdílet tento článek