Chci si nechat zařídit studium v zahraničí

Seznam našich spolehlivých agentur a škol zajišťujících studium v zahraničí Anglie, Austrálie, Irsko, USA Německo, Velká Británie, EU, Kanada
více informací»

Chci přímo kontaktovat zahraniční jazykové školy

Seznam spolehlivých zahraničních jazykových škol. Angličtina, němčina, francouzština, ruština, španělština…
více informací»

Chci si nechat zařídit práci v zahraničí

Seznam našich spolehlivých agentur zajišťujících práci v zahraničí - krátké pracovní pobyty i zaměstnání, au-pair, letní tábory, práce na farmách…
více informací»

Zážitky z Malajsie


Úvod

Po bakaláři jsem pracoval ve velké IT firmě, kde jsem dal výpověď po půl roce a protože bylo jaro a nevěděl jsem co o prázdninách, vzal jsem uspořené peníze a začal hledat, co podniknout o prázdninách. Našel jsem AIESEC stáže, přihlásil jsem se a začal jsem si hledat stáž. Vybíral jsem nějakou exotiku, kde to vypadá hezky podle google images a kam jsou levné letenky. Vyhrála Malajsie. Jel jsem na 6 týdnů stáže v sirotčinci + týden před a týden potom na cestování.



Cestování

Abych moc neutrácel, koupil jsem si akční letenku z Budapeště s návratem do Vídně. Prvně jsem letěl do HK, kde jsem měl kamaráda, co jsem potkal na projektu jiné organizace (INEX SDA). Letěl jsem Budapešť – Vídeň – Káhira – Bangkok – Kuala Lumpur – Hong Kong (3 a půl dne cesty). 4 dny v HK, poznal jsem jak žijí místní. Potom šest týdnů na stáži (cestování po Malajsii dycky o víkendu). Po stáži jsem jel do Singapuru a pak jsem byl 4 dny na ostrově, kterej sem objížděl na motorce. 3 dny jsme strávili na krásnym ostrově, kde sme šnorchlovali a houpali se v houpací síti (nejhezčí místo, kde sem kdy byl), byl sem na indicky svatbě, všici se se mnou chtěli fotit, zvali mě na jídlo atd…

Celkově klasika, která není dneska nic neobvyklého.

Před odjezdem

Když jsem tam jel, cca tři týdny předem mi přišel mail, že je to přísně křesťanský sirotčinec, no sex, alkohol, večerka brzo a nesmím se tam ani bavit s holkama žádnejma natož mít nějakou návštěvu. Navíc jsem našel v my@netu, že tam budu já a tři číňani. Mojí depresi neoblomilo ani to, když mi oslavně napsali, že nebudu jedinej nečíňan, ale že tam jede i jeden Egypťan.

Takže jsem tam jel s vidinou 6 týdnu zavřených v ústavu u dálnice 3km od kraje města, kam nejezdí ani autobus s třema číňanama, co se budou bavit jen spolu a s jedním arabáčem, proti kterým sem měl předsudky.

Arabáči / překonání předsudků / poznávání cizích kultur

Jel jsem tam s předsudky a moc jsem je v lásce neměl. Hussein (ten Egypťan) se ze začátku modlil pětkrát denně (měl na to aplikaci) a držel poctivě ramadán. Po třech dnech prohlásil, že se mu aplikace „rozbila“ a Alláh do Malajsie nevidí a ukázalo se, že si dost rozumíme. Pak jsem se tam potkal s Bahrajnkou (Marwa). Dohromady jsme tak utvořili partu Já + Hussein + Marwa, což je stěžejní záležitost spousty historek a dá se na to napasovat.

Hussein bydlel u rodičů, poctivě volal mamince každej den a strasně rád si povídal o holkách. Mluvil o tom stylem, jakej bych čekal od kněze v 20 letech minulého století. Na to se vázala třeba jeho půl hodinová historka o tom, jak mu jednou holka dala pusu, která zahrnovala i to jakej ten den bylo počasí a snad i jaká byla tajenka v křížovce Káhirskejch novin. Nikdy nepil alkohol (a měl jen výčitky, dyž nám jednou podržel flašku zavřenou v obchodě). Jednou jsme jeli na trip a spali všichni tři na jednom pokoji, pro něj to bylo poprvé v životě, kdy byl v jednom pokoji s holkou přes noc a bylo to na něm dost znát, jak je nesvůj (jako pes, dyž udělá loužičku a tváří se, že muzikant, i když moc dobře ví, že dělá něco zakázaného).

Marwa byla rozmazlená holka z ropny velmoci. Prachy nikdy neřešila a ve dvou 30kg kufrech si přivezla mimo jiny i leštičku na nehty. Jednou ji zavolaly kámošky, že maj volný víkend a přiletí za ni na víkend jen tak na nákupy. Když jí chyběli peníze, zavolala tatínkovi a ten jí jen tak BTW poslal 1000USD. Uměla hodně dobře lhát a žila dvojí život. V Bahrajnu před rodičema byla slušná a nosila hidjab (ten šátek přes hlavu). Po večerech utíkala tajně z domu, jezdili rychle v autech, chodili na párty a podobně. Byla zvyklá, že dostane, co vždycky chce a i podle toho nakládala s lidma (třeba v obchode nebo v restauraci jako ze sluhama). Do Malajsie ji doprovodil táta, tam ji předal a letěl domů, aby viděl, že fakt je tam kde má být a postaraj se o ni. Jakmile odjel, chodila v krátkejch šatech a sem si jistej, že ty fotky nikdo neviděl z rodiny.

Oba dva měli spoustu historek z domu, o politicky situaci, náboženství apod. Od Marwy sem se dozvěděl, jak je tam bohatá rodina královská, bohatí Beduíni a utlačování jední (teď nevím jestli šíté nebo sunité). Jak viděla na ulici, jak tajní policajti zmlátili demonstranta, co hlídal zátarasy na silnici a pak ho hodili do auta apod. Hussein zase povídal věci z Egyptsky revoluce, která tenkrát byla čerstvá.
Já jsem se po návratu učil semestr arabsky a furt sem s nima v kontaktu. Hodně mi to otevřelo oči v tom, jak může mít někdo úplně jinej pohled na svět a že to neznamená, že je hned špatnej – hodně mě to naučilo toleranci.



Zdravotníctví / sociální rozměry

Popálila mě tam medúza hned druhý týden docela hodně na noze – za celou dobu se mě to jen zhoršovalo a jediná rada tam byla, mazej si to mastičkou. Po návratu domů mě dali do kupy a během tejdne se mě to zacelilo – doteď mám jizvu ještě. Kvůli tomu sem tam musel chodit celou dobu jen v žabkách.

Jeden thaiwanec si tam vykloubil čelist, když zíval o půnoci. Jeli jsme do soukromé nemocnice. Tam jsme museli zaplatit zálohu, jinak ho odmítli ošetřit. Pak mu dělali rentgeny a zkoumali ho dost dlouho. Když jim napsal na papír, že se mu to stalo poněkolikáté, tak mu odsekl doktor, že tohle je Malsjie a jestli se mu to nelíbí, má jet zpátky do Číny. Bylo vidět, že z něho maj číňani strach a i oni se s nima nechcou moc bavit, tak jsme se museli s doktorama bavit jen já a Hussein. Snažili se mu to nahodit asi hodinu, až pak zavolali specialistu, kterej to dal dokupy asi za minutu. Malajsi nemaj číňany rádi.

O mě si všici mysleli, že dyž sem bílej, sem bohatej. Reálně sem tam byl nejchudší, protože jinde na světě je buď člověk chudej (má co dělat aby měl o jíst) nebo bohatej (posílá děti na cesty). Byl sem tam i jedinej, kterej si na to nějak vydělal sám a ze všech sem byl největší socka. Taky sem byl jedinej, kdo neměl doma sluhu.

Místní ve mně viděli pytel pěnez, taxi se mnou nechtělo jezdit nikdy na taximetr, několikrát sem slyšel historku o nemocny rodině (čekali, že jim dám z lítosti peníze apod.). Ty lidi neměli proti nám vůbec lehkej život.

Poměry v sirotčinci

Měl sem na starost tři děcka – jednoho 16 kluka (Adrien), který tam měl být top nejchytřejší a dva cca 13, kteří byly dost pomalí. Obecně ten sirotčinec byl docela drsnej, děcka bydleli v místnostech, kde je zamykali, pokud odešel někam dozor za mříž (i když sem tam s nima byl já). Dozor dělal hlavně jeden uprchlík z Barmy a běžnou pomůckou byla rákoska.

Ty děcka už na první pohled neměli moc budoucnost. Vedla to tam lehce fanatická křesťanka, která měla za syna fotbalistu, kterého všem dávala z příklad. Takže všechny děcka, chtěli bejt fotbalisti a měli pocit, že to je cesta k úspěchu. Jídlo tam byl naprostej otřes (maso jednou tejdně kousek malej), jinak rýže a čtvereček tofu.

Když jsme měli prezentaci o našich zemích, pojal jsem to povídáním o naší historii, o totalitě, komunistech a jak mají myslet svobodně a přemýšlet kriticky. Snažil sem se to udělat tak, aby to byla nějaká paraela k tomu, jak tam žijou a došlo jim to, jakej je tam lehkej brainwash. Číňan udělal prezentaci, jakej je Čína drak a nej země, Hussein o historii Egypta. Dopadlo to tak, že se chudy Malajsky děti modlili na popud ředitelky pět minut za nebohé obyvatele české republiky, který trpí a strádají a porovnávala to s tím, jak jsou požehnaní, že můžou žít v Malajsii – tohle se ti nikdy nestane, když cestuješ, protože si nenecháš nic nakecat, že tvůj barák a humna sou to nejlepší a všude jinde je špatně.

Zajímavy taky bylo, že se tam nejsměj kluci potkávat s holkama vůbec (odděleny plotem) a Adrien mi povídal, jak tam má jednu holku tajnou lásku s kterou se můžou vidět jen v nedělu, když jdou do kostela a mají jen chvilku pro sebe.

Celkově to bylo dost těžky na psychiku to tam ustát a neříct jim narovinu, co si o tom myslím, jak to vedou a byl to asi největší kulturní šok pro mě.

Co mě to dalo

Udělalo mi to dost kamarádů, zlepšilo AJ a dalo mi to novej pohled na svět na dost široky škále (chudy děti, arabáči, číňani, bohatá Bahrajnka). Mimo jiny jsem potkal třeba Tunisana, jehož táta spolupracoval na Tunisky ústavě a teď kandidoval do parlamentu.

Díky tomu se dá dobře cestovat. V Egyptě jsem dostal během přestupu cestou zpět 4 hodinovou rychloprohlídku Káhirou. Za Tunisanem jsem byl na 4 dny v Tunisku, bydlel jsem zadarmo ve vile na pláži, poznal jsem místa, atd…



Vojta

Text zkušenosti studenta neprošel jazykovou úpravou a byl zachován v autentickém znění.


Sdílet tento článek

Byl pro Vás článek užitečný?

  

Diskuze k článku

Chcete sledovat diskuzi ke článku e-mailem?
K článku zatím nejsou žádné komentáře. Chcete-li vložit komentář, klikněte na tlačítko Nový komentář.
 
Hledání v článcích

Hledejte například: Austrálie, studium v Anglii, Au-pair, práce v Německu, (jméno agentury), Erasmus, brigáda...



oblibene

RSS Odebírat novinky přes RSS/XML

Nazkušenou.cz on Facebook