Chci si nechat zařídit studium v zahraničí

Seznam našich spolehlivých agentur a škol zajišťujících studium v zahraničí Anglie, Austrálie, Irsko, USA Německo, Velká Británie, EU, Kanada
více informací»

Chci přímo kontaktovat zahraniční jazykové školy

Seznam spolehlivých zahraničních jazykových škol. Angličtina, němčina, francouzština, ruština, španělština…
více informací»

Chci si nechat zařídit práci v zahraničí

Seznam našich spolehlivých agentur zajišťujících práci v zahraničí - krátké pracovní pobyty i zaměstnání, au-pair, letní tábory, práce na farmách…
více informací»

Stáž v Kyrgyzstánu a mé zážitky z ní

O organizaci AIESEC jsem se dozvěděl od kamaráda, který působil v pobočce v Brně. Poté, co jsem s ním a ostatními z brněnské pobočky strávil dva dny, tak mi bylo hned jasné, že se chci stát členem AIESEC v Praze, kde jsem začal nově studovat. Nakonec jsem se tedy stal členem a po dvou semestrech jsem se rozhodl vycestovat na stáž. Pro stáž jsem se rozhodl z mnoha důvodů. Prvním z nich bylo doporučení od lidí, kteří již stáž absolvovali, přičemž většina lidí měla pozitivní zážitky. Dalším důvodem bylo "osamostatnění se" a zjištění, zda se o sebe dokážu postarat sám v úplně cizí zemi a zároveň tam pracovat na nějakém projektu. V neposlední řadě jsem chtěl také poznat odlišnou kulturu od té naší, protože studuji geografii a zajímají mě kultury světa a také jsem se chtěl zdokonalit v angličtině, která se používá v projektech jako univerzální jazyk.

Moji prací bylo cestování

Stáž jsem chtěl původně v jihovýchodní Asii, nejlépe v Indonésii nebo Malajsii, ale nenašel jsem projekt, který by mě nadchnul. Když jsem však narazil na popis stáže z Kyrgyzstánu, tak to pro mě byla jasná volba. Jednalo se o projekt, který měl za cíl zvýšení turistického ruchu. V rámci projektu jsme měli procestovat většinu území Kyrgyzstánu a naší prací bylo procestovat zemi, fotit, natáčet videa, psát zajímavé články o místech, která jsme navštívili a hlavním výstupem bylo vytvoření webových stránek www.explorekyrgyzstan.net.

Stáž probíhala od začátku perfektně. Vlastně již při pohovoru přes Skype jsem se dozvěděl většinu informací, co jsem potřeboval vědět. Ať již o vízu, očkování, jak je drahé jídlo, co vše si sebou mám vzít, a tak dále. Po příletu na letiště, které je vzdálené asi 25 km od Bishkeku (hlavního města Kyrgyzstánu), na mě již čekalo pár lidí z tamní pobočky AIESEC Bishkek a odvezli mě hned do mé hostitelské rodiny, odkud jsem musel po chvíli hned odejít, protože nás čekala první akce pořádaná tamní pobočkou, a to Global Village. Tato akce měla za cíl přiblížení různých kultur z celého světa obyčejným lidem v Kyrgyzstánu. Bylo zde více jak 50 lidí z více než 40 zemí světa, kteří sdíleli svou kulturu pomocí nejrůznějších suvenýrů a ochutnávek jídel z jejich vlasti. Po tomto prvním dnu proběhla ještě uvítací párty, kde jsme se mohli seznámit navzájem s lidmi z našeho projektu SAYAKAT (v kyrgyzštině znamená cestování). První týden jsme poznávali Bishkek a sebe navzájem a každý den jsme měli sezení, při kterém jsme přemýšleli, co vše budeme v projektu vytvářet.


Social impact a uctění zkvašeným koňským mlékem

Po týdnu jsme vyrazili na první mnohadenní cestování, při kterém jsme jeli na jih. První zastávkou bylo údolí Suusamyr, které leží ve výšce 2500 m n. m. Zde jsme spali v jurtách a ochutnali nejrůznější místní speciality od kočovných lidí a také Kumus (zkvašené koňské mléko), který jsme museli vypít, abychom majitele jurty uctili. Chutnalo to příšerně, ale co neuděláte pro prokázání úcty místním lidem. Strávili jsme tu jednu noc a hlavním cílem tu byl takzvaný "social impact", při kterém jsme se snažili interagovat s místními dětmi a naučit je něco málo o nás a něco málo i z angličtiny. Poté jsme jeli dále na jih a poznali jsme, že Kyrgyzstán má mnoho co nabídnout, protože po každých pár kilometrech vypadala krajina úplně jinak. A ty jejich hory! Nezapomenutelný zážitek!

Kdybych Vám měl popsat všechny zážitky, které jsme na cestě zažili, tak by to vydalo snad i na knihu. Ať už to, že jsme hráli fotbal ve 2500 m n. m, kde už se docela špatně dýchalo, že jsme jezdili v této výšce na koni a také zde neskutečně svítilo slunce, protože tu většinu času v létě neprší ani není oblačnost. Z toho si můžete vyvodit, jak spálení jsme asi byli, i když jsme se denně mazali opalovacími krémy. Ve skutečnosti jsme si z toho i dělali srandu a z pojmenování red team se postupem času stal snake team. Pití Kumusu (námi často pojmenovaný spíše humus), koupání v horských jezerech, které vytékají přímo z ledovce, lezení do horské jeskyně, oslava posledního dne ramadánu a dalších mnoho zážitků. Zjištění, že každá kultura má asi jinak nastavené hodinky, protože čas Evropanů a lidí z jiných koutů světa je asi rozdílný. Řekneme si, že začneme v 10 a někteří přijdou až v půl 12. Pro Evropana naprosto šílená představa, se kterou jsem se nesrovnal ani za dobu celého projektu.


Kouzlo starých časů a panenská příroda

Při druhém okruhu na východ jsme cestovali podél staré hedvábné stezky, která tudy dříve procházela. Historie těchto míst vyzařuje kouzlo až do dnešních dní, jako třeba obrovský minaret, ze kterého zde zbyla už jen polovina a stejně stále měří zhruba 25 metrů. Nebo nádherné petroglyfy na kamenech pocházející z přelomu letopočtu. Nádherných míst, překrásných hor, křišťálově čistých jezer a plno dalšího zde je nepočítaně. Vidět hory, které mají přes 5000 m n. m., se vám v Evropě také nepoštěstí. Proto cestu do Kyrgyzstánu plně doporučuji. Jedním z posledních velkých zážitků pro mě bylo spaní ve stanu pod krásným nebem, jakoby tvořeným z milionu hvězd, u horského azurového jezera. Za tu zimu a studenou vodu to určitě stálo a navíc jsme se zase stali red teamem. Většinu těchto zážitků jsme prožili společně jako jeden tým i s místním týmem, který se o nás staral. Do dnešních dnů spolu komunikujeme a občas máme i sraz alespoň s někým, kdo bydlí relativně blízko ČR.

A co jídlo?

Další kapitolou samo o sobě by mohlo být jídlo. Jídlo, které sestávalo hlavně z masa, třeba i ke snídani. První dny jsem z toho byl strašně překvapený, když mi ke snídani dali něco jako náš guláš a k tomu maso s těstovinami. Myslel jsem, že prasknu, protože jsem z Čech nebyl zvyklý snídat něco tak vydatného. Navíc kdykoli jsme šli do restaurace, tak se ceny pohybovali od 1/3 po 2/3 ceny, kterou bych očekával u nás. Jako specialitu, která nám už po čase lezla trochu i krkem, protože jsme jí měli dost často, bych mohl uvést plov, což bylo vařené maso s rýží a zeleninou. Další specialitou byli borsok, což bylo fritované těsto, které se potom namáčelo do domácích marmelád a po tom jsem se tedy mohl doslova „užrat“. Marmeláda byla tak lahodná, že jsem si ji přivezl i domů. Další věcí, kterou jsem si oblíbil, bylo sezení při jídle v tureckém sedu nebo jen takové polehávání na vyvýšeném místě zvaném tapčan. Přišlo mi to lepší, než sezení u stolu u nás doma.

Témat, o kterých bych mohl mluvit, je nespočet, například o největším bazaru ve střední Asii, který se jmenuje Dor doi market. Nebo také o dalším bazaru v Bishkeku, který se jmenuje po druhém největším městě Kyrgyzstánu Osh bazar. Ten se mi mimochodem líbil víc, protože mi přišel autentičtější ke kyrgyzské kultuře.

Životní zkušenost na nezaplacení

Jediné, s čím mám špatnou zkušenost, je loučení, loučení s lidmi, se kterými jste byli po celých 7 týdnů a najednou je máte znovu vytrhnout ze svého života. Je to opravdu těžké, protože tato přátelství mohou trvat opravdu dlouho. S některými lidmi si dodnes píšu a doufám, že se s nimi znovu shledám, třeba i v Kyrgyzstánu. Po projektu, který skončil v létě 2014, jsme se zatím shledali s kamarádkou z Brazílie, kamarádkou z Polska, za kterou jsme byli společně s kamarádkou ze Slovenska ve Varšavě a také s druhým Čechem, který studuje jako já v Praze.

Stáž mi hodně dala. Zjistil jsem, že nic není nemožné. Například lezení do horské jeskyně byla jedna z nejšílenějších věcí v mém životě. Dále jsem zjistil, že neznalost jazyka není nepřekročitelná bariéra. Během týdne jsem se naučil azbuku a za 7 týdnů jsem postupně více a více rozuměl místním v obchodech a restauracích, kde se převážně mluví rusky. Tato stáž byla jedním z důležitých životních kroků, které jsem udělal, protože díky tomu vím, že chci v budoucnu pracovat v cestovním ruchu a možná časem i založit svojí vlastní cestovku, která bude podnikat podobné výlety do méně známých zemí. Navíc psaní článků v angličtině pro mě byla také úplná novinka, ale díky tomu jsem svojí angličtinu zlepšil a navíc mě může těšit, že moje články může přečíst mnohem větší masa lidí, než kdyby to bylo v češtině.

Vzhledem k tomu, že pořád studuji, tak stálou práci mám jenom jako brigádu, ale i tak mi stáž určitě pomohla. Zajímavá kolonka v životopisu s názvem SAYAKAT – projekt na zvýšení turistického ruchu v Kyrgyzstánu zaujme nejednoho personalistu. Při pohovorech do muzea voskových figurín Grévin tato informace zaujala všechny osoby, se kterými jsem pohovor absolvoval. O projektu jsem ostatně mluvil u pohovoru nezanedbatelnou část.

...navíc celkem levná

Celkově mě stáž vyšla na necelých 27 000 korun, přičemž největší část výdajů byla zpáteční letenka (13 000 Kč). Dalším výdajem byl nový fotoaparát (5 000 Kč) a zbytek tvořily výdaje spojené se suvenýry, různými atrakcemi po cestě a posledních 14 dní stáže, při které jsme už neměli hrazenou většinu jídla. Ubytování jsme měli po dobu stáže skoro zcela zdarma až na krátkou etapu na bytě, ale tato částka byla pro nás zanedbatelná. Zhruba třetinu nákladů jsem získal od rodičů a příbuzných a zbytek jsem platil ze svého. Takto využitých finančních prostředků jsem nikdy nelitoval. Kdo může říct, že by odjel na 7 týdnů do nějaké země 5000 km od domova, skoro celou ji procestoval a poznal mnoho zajímavých lidí a zaplatil ani ne třicet tisíc? Nedávno jsme o tom mluvili s kamarádkou, která byla na stáži v Malajsii, a oba jsme se shodli, že to totálně stojí za to. Jako příklad mohu uvést moji dovolenou v Tunisku, za kterou jsem celkově dal asi 17 000 a vlastně jsem viděl jen pláž a hotel po dobu 7 dní, což je nesrovnatelné s tím, co jsem zažil v Kyrgyzstánu. Zkušenosti takto nabyté se mi určitě budou hodit do budoucího života a přátelství, která jsem tam navázal, mi mohou přinést mnoho zajímavých výhod, jako například ubytování zdarma u přátel v Bordeaux, Varšavě, Bratislavě, Sao Paulu a tak dále.

Miroslav Hejzdral

Text zkušenosti studenta neprošel jazykovou úpravou a byl zachován v autentickém znění.


Sdílet tento článek

Byl pro Vás článek užitečný?

  

Diskuze k článku

Chcete sledovat diskuzi ke článku e-mailem?
K článku zatím nejsou žádné komentáře. Chcete-li vložit komentář, klikněte na tlačítko Nový komentář.
 
Hledání v článcích

Hledejte například: Austrálie, studium v Anglii, Au-pair, práce v Německu, (jméno agentury), Erasmus, brigáda...



oblibene

RSS Odebírat novinky přes RSS/XML

Další články k tématu

Stáže s AIESEC

Nazkušenou.cz on Facebook