Jako Au-pair v Birminghamu

Neváhejte a jeďte, hned jak o tom začnete uvažovat, nebo si to začnete vyčítat – jako já ve svých 27 letech. Ačkoliv jsem toužila odjet „na zkušenou“ do zahraničí hned po maturitě, „nevyšlo“ mi to kvůli vysoké škole, místním brigádám a výhružkám od rodičů, že jsem na to mladá a v cizině budu ztracená a úplně sama. Těžko říct, co by bylo, kdybych je tehdy neposlechla, nicméně letos už jsem si řekla dost a v březnu je svým rozhodnutím šokovala. Nejen je, ale i svou šéfovou v práci a možná trochu i sebe samotnou. Ale cítila jsem, že je nejvyšší čas a možná už i poslední možnost, než se zabydlím jak v práci, tak bytě, a přijde můj vlastní rodinný život. Učím angličtinu, ačkoliv jsem ji nevystudovala a doposud ani nebyla v žádné anglicky mluvící zemi. Nezažila jsem si ji na vlastní pěst – tu opravdovou, živou, mimo učebnice. A taky jsem potřebovala od spousty věcí (a lidí) utéct.

Výběr agentury

Vševědoucí internet mi vyhodil seznam agentur, přes které bych mohla vycestovat, až mi oči přecházely. Očima jsem přeletěla STUDENT AGENCY na 1.místě a koukala se dál, nicméně zůstala hned u druhé - brněnské COOLAGENT, možná proto, že sídlí ve městě mých vysokoškolských studií. Protože jsem už zaměstnaná a peněz nebylo na zbyt, hledala jsem variantu nejlevnějšího vycestování do zahraničí.

Na webu agentury jsem zamířila na sekci au-pair a mother's help a objevila tam zajímavé srovnání příjmů a finančních nákladů au-pair a začínající asistentky v Praze za 1 měsíc, a jako by ta čísla vystřihli z mého života! Lepší vyhlídky na výši kapesného pak slibovaly předchozí zkušenosti s dětmi, dobrá úroveň angličtiny, žádné nároky na lokalitu a vyšší věk. A to vše jsem splňovala. Neváhala jsem a napsala do agentury e-mail. Už si jen uvědomuji březnové papírování s agenturou, které probíhalo velice rychle a bezproblémově díky ochotné Šárce, takže jakákoliv záležitost byla bleskově vyřešena.

Rozhovor po telefonu

Rodinu mi našli okamžitě. Telefonický rozhovor s mamkou mě zastihl v deset hodin večer, kdy jsem už měla „vypnuto“ a v župánku vycházela z vany :-) Přes veškeré zaskočení jsem byla schopná svou budoucí anglickou mámu o svých kvalitách přesvědčit. Finální rozhodnutí bylo jen na mě. Neměla jsem se o čem rozhodovat – byli totiž bohužel (ale dnes říkám bohudík!) jediným adeptem, ale jevili se naštěstí moc dobře. Posledního dubna jsem v naději odesílala veškerou dokumentaci a smlouvy do Brna. Za dokonalé služby, pomoc a ochotu jsem zaplatila registrační poplatek 400Kč a po akceptování rodinou poplatek za zprostředkování ve výši 3.590 Kč.

Do svého útočiště jsem se rozhodla cestovat autobusem hlavně kvůli přepnutí hlavy na anglické prázdniny. Letenky lze sehnat kdekoli a za příznivé ceny, jde jen o vás, pro jakou dopravu se rozhodnete. 27 hodin v buse se sice zdá jako dlouhá doba, ale pokud frnknete od rozdělané práce ze své kanceláře v zaměstnání, kde to není ono, a taky od problémového vztahu, tuto dobu uvítáte jako psychické nastartování na změnu režimu. Jízdenku jsem si zabukovala zpáteční už v květnu, rovněž přes internet na stránkách www.onlinebus.cz a stála mě okolo 4.000Kč.

Cesta utekla rychleji, než z pusy vyloudíte nějaký krkolomný anglický jazykolam, a to taky díky příjemné spolucestující, se kterou jsme provykládaly celou cestu a podstoupily spolu i přestup na další autobus v Londýně, což nám oběma rozhodně přidalo na odvaze a jistotě. Proběhly jsme v rychlosti Buckingham Road a nafotily palác a doubledeckery, neustále sledovali LOOK RIGHT (pozor na to, Evropani!), protože opatrnosti v tak rušném velkoměstě nebylo nazbyt – i tak jsme párkrát autům uskočily na poslední chvíli.

Příjezd do Anglie

Po dvou a půl hodinách mě v Birminghamu čekali Ben (7) a Will(5) s rodiči. Naživo mě nezklamali, byli naprosto dle mého očekávání a e-mailů, které jsme si před mým odjezdem s mamkou posílaly – vřele doporučuji navázat kontakt předem, abyste věděli, do čeho jdete a jaké jsou děti – pak se dárkem na uvítanou neminete! Padli jsme si do oka hned na nádraží. Po příjezdu domů na mě čekalo anglické barbecue na zahradě a obrovský pokoj v podkroví s vlastní koupelnou, sedačkou a televizí – luxus nad očekávání!

Protože kluci chodili ještě tři týdny po mém příjezdu do školy, otrkávání trvalo déle a větší část dnů jsem trávila spíš domácími pracemi (praní a žehlení, mytí nádobí, příprava jídel) a až odpoledne se starala o kluky. Na velký úklid jednou týdně si najímali uklízečku. Po vypuknutí prázdnin jsem teprve zažila pravou práci au-pair včetně babysittingu. Pracovala jsem v pondělí, středu a pátek (celkem okolo 25 hodin týdně) a dostávala kapesné 75 liber. Musím podotknout, že slovo práce mi sem vůbec nesedí, protože jsem dělala to, co doma kolem sebe, takže mě nic nezaskočilo a pobyt jsem měla maximálně zjednodušený. Brzy jsem se cítila jako právoplatný člen rodiny, jedním slovem příjemně.

Kluky jsem dostala na blbnutí venku a všemožné sporty, honičky a schovku, a na vodní pistolky – vtáhli mě do svého dětství vší silou. Rodiče ale trvali také na denní práci do školy (spelling, writing, maths), takže za jejich 6týdenní prázdniny jsem si jako pedagog značně rozšířila obzory!

Obrovskou výhodou pro mě byl neomezený přístup na internet. Mohla jsem tak svůj volný čas využít jednak ke komunikaci s domovem, jednak k učení nových slovíček nebo se informovat o zajímavých místech v okolí, najít si vlakové či autobusové spoje i s cenami pro své výlety a poznat tak Anglii hlouběji.

Nebojte se zeptat

Tohle mělo jedinou chybu – dny utíkaly závratnou rychlostí a počasí ne vždy přálo. Rada po mých zkušenostech zní: pokud máte v plánu vyrazit na výlet a poznávat okolí, najděte si co nejvíc informací předem (brožury, letáky, internet – wikipedia.org, visitbritain.com, arrivabus.co.uk, nationalrail.co.uk, metoffice.gov.uk, helpforenglish.cz, jazyky.com), ptejte se, mluvte s rodinou (i o slevách a možnostech) a nechte se poradit, jak se na místo dostat – ušetříte spoustu času, peněz i starostí, vyhnete se nepříjemnostem a čas využijete co nejefektivněji.

Prostředí mého místa pobytu - anglický venkov v hrabství Shropshire - mne naprosto učarovalo nejen malebnými středověkými městečky s kostely či zříceninami, lesy a loukami plnými ovcí nebo krav, ale především tou jednoduchostí a vřelostí, které v Londýně nebo Birminghamu nezažijete. Místní lidé vás hned osloví nebo vám poradí, nevyznáte-li se tam, všichni jsou velice milí a přátelští, takže vykouzlí na vaší tváři úsměv značící spokojenost a pohodu stejnou jako tento kraj vyzařuje. Nemyslitelné v Česku, uznejte sami. Množstvím fotek, co jsem nafotila, si můžu vytapetovat celý byt. Procestovala jsem téměř celé hrabství, ale stejně jsem se nejradši vracela ke své rodině na vesnici.

Cestování

Jen na okraj: cestování si užijete jen s librami nabitou peněženkou a pokud jste mladší 26 let – s množstvím slev pro vás je poznávání království brnkačka, vše bezproblémově značené a přehledné, čisté a pohodlné. Ale pokud si plánujete odvézt pár kaček domů z toho, co jste si vydělali, napumpujte peněženku už z domova. Já si ušetřila na notebook, ale bylo to na úkor několika výletů. Ale nelituji, protože čím víc jsem toho poznala, tím víc jsem si uvědomila, kolik bych ještě poznat chtěla. Nicméně za dva měsíce to stejně není možné. Teď vím, že se chci a mám kam v budoucnu vracet.

Co se jazyku týká, obávala jsem se předem, že každý podle první věty pozná, že jsem „stranger“ a podle které učebnice jsem se učila. Jela jsem do srdce království, střední Anglie, k rodině na úrovni, i když na vesnici. Jejich jazyk byl téměř tak čistý, jak jej známe z učebnic, což mě zpočátku trochu zklamalo, ale výlety do okolí vzaly za své, Birminghamskému dialektu téměř nerozuměli ani mí angličtí rodiče a výlet k moři na západ Anglie byl studenou sprchou díky Velštině, která na první poslech snad ani příbuznou angličtiny není!

Dětská angličtina je kapitolou samou pro sebe díky svým specifickým dětským výrazům a hrám, ale těch pár výrazů se dá díky neustálému opakování při hrách s dětmi rychle naučit a zapamatovat. Obrovský rozdíl v jazyce jsem však poznala díky jedné ženě z nižší vrstvy, než z které byla moje rodina. Michelle mě párkrát vytáhla na jídlo i pivo do anglické hospůdky. To teprve zářily mé učitelské oči štěstím – živá a jak říkám já, „pokažená“ angličtina, kdy se teprve „něco“ naučíte – zejména to, co v učebnicích i slovnících nikdy nenajdete. A to i co se kultury či zvyků týká. A pro toto jsem do Anglie jela.

Nezažila jsem nejspíš typickou au-pair – už proto, že v 27 letech tuhle zkušenost podstoupí málokdo. Jsem pracující svobodná ženská se spoustou povinností, jsem už rozvážnější a klidnější. Nejspíš proto jsem si z Anglie odvezla odlišné dojmy, než čeští maturanti nebo vysokoškoláci, avšak pro mě nesmírně cenné. Dostala jsem se Angličanům pod kůži. Na prvním místě mě netáhla práce ve velkoměstě a jeho ruch, neprocestovala jsem dychtivě celé království, nevydělala si na vyžití na rok v Česku a ani nehledala anglická nej.

Neutopila jsem se

Netoužila jsem po kvantitě, ale kvalitě, chtěla jsem nakouknout do běžného života anglické rodiny, zažít jejich denní komunikaci, poznat kousek kraje a najít sama sebe. Dovolím si tvrdit, že podobných jako já nebude mnoho. Díky angličtině od dětství jsem už měla pobyt v Anglii předem usnadněný, slovíčka mi chyběla jen sporadicky a mohla tak s klukama prožívat jejich dětství naplno a s rodiči se bavit o čemkoliv. Odvážila jsem se jim otevřít se svými problémy a oni naopak mě. Našla jsem u nich oporu a přátele na celý život.

Věřím v to, že cizí jazyk a realita zažitá na vlastní kůži v cizině je pro každého člověka v každém věku hodnotná a přínosná a měl by si něco takového rozhodně vyzkoušet. Dokážete něco obrovského sami sobě – třeba že už nepotřebujete berličky od rodičů, kamarádů ani kolegů, vše si zařídíte sami a nesete za to odpovědnost, konečně se postavíte na vlastní nohy,objevíte v sobě něco nového,rozhodnete se pro život jinými cestičkami, máte být na co pyšní. I mě ještě chyběla dostatečná důvěra a sebevědomí, a těm jsem svým rozhodnutím vystavila doposud největší životní zkoušku. Hodila jsem sama sebe do vody a koukala se, jak budu plavat – a neutopila se.

Autor: Jana Malátková

Další zkušenosti au-pair:

• Au-pair v Irsku
• Letní au-pair na severu Irska
• Práce a zkušenosti kluka au-pair
• Jaké to bylo být Au-pairkou před 8 lety

Mohlo by vás také zajímat:

• Au-pair v Anglii a v dalších částech Velké Británie
• Práce v zahraničí – jet jako au pair nebo raději pracovat jinak?
• Au-pair pobyty

Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.

Sdílet tento článek