La Belle Vie, aneb můj krásný provensálský život

Po Erasmu jsem toužila od té doby, co jsem začala chodit na univerzitu. Hned jsem zjišťovala, na které zahraniční univerzity právnická fakulta své studenty vysílá a pak jsem jen čekala, kdy přijde ten správný čas na přihlášení. Jelikož anglicky se učím už od šesti let, mnohem větší výzvou pro mně byla Francie. Francouzštinu totiž miluji a vždy jsem chtěla okusit život v krajině, kde se ráno začíná křupavým máslovým croissant-em a den se končí večeří provoněnou provensálskými bylinkami, s pohárem rosé v ruce, na terase restaurace vedle fontány na romantickém náměstíčku.

Aix en Provence. Nádherné město na slunném jihu, pouze 20 minut severně od známého Marseille, které se postaralo o splnění mého snu. Že to ale není vždy krásný poetický život jako z filmu jsem si uvědomila hned ve chvíli, kdy jsem v Praze na Florenci tahala svá objemná zavazadla z jednoho konce nádraží na druhý. S přestávkami asi hodinu. Celkem sama. A taková sama budu celý rok? Moment, když mě praštila odpovědnost za svůj vlastní život pobalený do dvou kufrů, strach z neznámého, ale i vzrušení, očekávání a radost – vždyť jdu do Francie.

La bureaucratie, papírování

Francie je legendární svým byrokratickým aparátem. Navíc, na jihu Francie se mentalita nebezpečně blíží italské, v duchu hesla "na všechno máme čas" a věta "akorát to jdu odfaxovat" znamená "přijď se zeptat o týden". Proto jsem byla velmi mile překvapena, když to v mém případě šlo snadno a lehce. Ze zahraniční univerzity mi přišla složka plná instrukcí a formulářů. Smlouvy, přihláška do rezidence, přihláška na předměty a na jazykové kurzy. Všechno jsem si připravila, vyplnila, odeslala a bylo vybaveno. Pak už jen stačilo občas navštívit vysmátou koordinátorku Leslie a občas napsat na domovskou univerzitu, zda mají vše, co potřebují a stav "vybavené" se ukáže jako poměrně snadno udržitelný.

La résidence universitaire, ubytování

Na univerzitě v Aix en Provence je skvělé, že drtivé většině příchozích zahraničních studentů zajistí ubytování v rezidenci, která má navíc perfektní polohu – pouze 10 minut pěšky od fakulty a asi 20 minut od centra města. Cena ubytování za obyčejný pokoj (150 eur na měsíc) je fantastická, vzhledem k tomu, že Aix je po Paříži nejdražší francouzské město.

Když jsem otevřela dveře svých devíti metrů čtverečních, přivítala mě kresba známého Milerova Krtečka na okně a to bylo znamení, že i tak malé místečko může být domovem, a krásným.
Problémy, které přinášejí společné sprchy a WC nám vyvážila atmosféra společných obědů a večeří ve společných kuchyňkách - vždyť co je lepší než francouzské toasty nebo palačinky v neděli ráno, nebo tématické večeře v kruhu nové rodiny. Zajímavost na závěr - nikdo nikdy nepřišel na to, proč v každém pokoji máme bidet, i když nemáme vlastní záchody. Že by se nevyužil se ale říct nedá, posloužil jako odkladač na nádobí, někomu na drobné praní, jiným s malou úpravou i jako stoleček.

Les études, studium

Co se samotné university týče, i ta byla fantastická a absolutně mi vyhovovala. Budova krásná, přístup na internet samozřejmostí, takže pokud máte na přednášce problém něčemu porozumět, můžete si to rychle dohledat nebo přeložit. K dispozici jsme měli i skvěle vybavenou knihovnu, takže všechny předpoklady pro úspěšné zvládnutí studia i v cizím prostředí byli splněny.

Jako Erasmus student jsem měla přístup pouze na přednášky, tedy žádné semináře a tím pádem žádné průběžné úkoly. Velmi rychle jsem ale pochopila, že flákání se nevyplatí. Nejlepší způsob jak se připravit na zkoušky je proběhnout si poznámky z přednášek každý týden, sehnat si nějaké i přímo od Francouzů (přece jen obsahově bohatší) a ujistit se, že všemu rozumím (z obsahového i jazykového hlediska). Zkoušky jsme měli ústní, pouze z odpřednášených témat, tedy celkem zvládnutelné kritéria, všechno záleželo jen na tom, jaký rozsah daný kurz pokrýval.

S’Aix en Vacances, skutečný život

Jedna z mnoha přesmyček vyjadřující to, jak se využívá čas v Aix en Provence, jsou to téměř prázdniny. Pikniky, hry v parku, dny na pláži, turistika, poznávací road-trip, studijní dny i dny volna, horlivá příprava na zkoušky i pozkouškové oslavy, kino a filmy za každou cenu a velmi směšně předabované, kafíčko a vínko na náměstíčkách plných turistů ( a holubů), společné vaření a lamentování nad bordelem co nechali sousedé, nefungující internet a hledání alternativního programu ("pojďme nakupovat"), procházky po městě s pizzou do ruky a ovocným koktejlem, "zdravý" fast food ve formě palačinky s něčím jiným jako Nutellou (pro změnu), ale i palačinky s Nutellou, vždyť třeba i dezert, společné sprchy a mnohé nereprodukovatelné zážitky, společná příprava na ples / diskotéku / jiný druh noční zábavy, nová setkání a známosti, doslova miliony fotografií a tuny vzpomínek.

Ale život měl i odvrácenou stránku. Neexistovalo žádné "maminka vypere" nebo "vezmu si tu extra zubní pastu z domu". Všechno šlo z mého rozpočtu, každý týden bylo třeba nakoupit (s rozumem), bylo třeba se o sebe postarat, protože co si nezajistím sama, to prostě nemám. To vše ale vůbec nebylo složité, rychle jsem si zvykla a všechno skvělé, co jsem zažila mi za to rozhodně stálo. Naučila jsem se užívat si život se všemi možnostmi, které nabízí.

Voyage voyage, cestování

Aix en Provence má úžasnou polohu, díky které si člověk může vychutnat sangrii a zatančit salsu přímo ve Španělsku, stanovat v marocké poušti s šálkem slaďoučkého mátového čaje, obdivovat minulostí dýchající Itálii s pravým krásně napěněným cappuccinem, zalyžovat ve Švýcarsku a nakoupit si zásoby skvělé čokolády, nebo okusit pravé portské víno v jeho rodišti, a to vše jen po pár hodinkách cestování.

To ale zdaleka není vše. Samotná Provence je regionem, který má hodně co nabídnout. Krásnou přírodu, od hor na severu až po pláže a Calanques (francouzské «fjordy») na samém jihu, rozsáhlé vinice a nádherné levandulové pole, plameňáci v Camargue. Nádherné historické památky jako Avignonský most Pont Saint-Bénezet, nebo Palais des Papes - Papežský palác, obrovský římský aquadukt Pont du Gard, arény a amfiteátry v Arles nebo Nîmes, baziliku Notre-Dame de la Garde v Marseille, Château d'If, kde byl vězněn slavný hrabě Monte Christo. Neopakovatelnou architekturu s typickými okenicemi v městečku Gordes, okrové vesničce Roussillon, přístavy v přímořských Cassis, La Ciotat a zejména nádherný Vieux Port v Marseille. Kamkoli jdete, všude se dá najít mnoho krásného.

Ça me manque, ma vie française – můj francouzský život mi chybí

Nedá se mi ani jen vyjmenovat vše krásné, co jsem díky Erasmu viděla a stále toho zbývá mnoho, co bych v Provence ještě zažít chtěla. Vrátit se na svá oblíbená místa, dát si bagetku s lahodným chèvre kozím sýrem během slunečného dne v parku pod stromem, koupit si v boulangerie nějakou kalorickou bombu jen proto, že ve výloze vypadá tak neodolatelně, zahrát si petanque i přesto, že noblesu hrajících důchodců nikdy nenapodobím a pravidla určitě nikdy nepochopím. Zajít si do oblíbené restaurace na ratatouille, nebo si dát na břehu moře moules frites či jiné čerstvé mořské potvůrky se sklenicí rosé, procestovat celou Francouzskou riviéru Côte d'Azur, sednout si na celý den do knihovny jen s pár pauzami na kafe a croissant nebo pain au chocolat a studovat, protože když zkoušky pominou «On fera la Fête!» - pořádně to oslavíme ..

Po deseti měsících se mi odcházelo těžko. Neodcházela jsem pouze domů, odcházela jsem i z domova. Opustila jsem svých devět metrů čtverečních, své přátelé z celého světa, všechno skvělé jídlo, které jsem si oblíbila a všechny krásné místa, na kterých jsem nacházela klid a uzavřela jsem jednu z nejlepších kapitol svého života. Ale ne zcela. Každý den se doma najde něco, co mi můj Erasmus život připomene, každý den jsem v kontaktu s úžasnými lidmi, které jsem poznala - se svou další rodinou, hledáme příležitosti jak se opět setkat, plánujeme vzájemné návštěvy, společné cestování, další zahraniční pobyty a pracovní cesty. Chceme změnit své životy, pokračovat v tom novém a vzrušujícím, co nám Erasmus přinesl. Protože na to špatné se vždy zapomene a uchová se jen to úžasné, na co se vyplatí vzpomínat.

Autor: Lucie Zahradníková

Sdílet tento článek