Jak jsem v Anglii trhala sedm týdnu jahody

© Veronika Süssová

Když jsem v únoru pomalu plánovala, jak bych mohla strávit letošní léto – léto v období plného rozpuku finanční krize, ze všech stran se ke mně dostávaly informace o tom, jak bude těžké si letos sehnat práci v zahraničí.

Proč zrovna jahody?

Původně jsem uvažovala o slunném Španělsku, Řecku a popřípadě i deštivém Irsku, kde jsem byla i vloni na au – pair pobytu (který byl mimochodem sice přínosem po stránce jazykové, nikoli však až tak po stránce finanční a hlavním mínusem pro mě bylo to, že au – pair je po většinu pobytu sama a já chtěla být s přáteli). Problémem pro mě byl však také nedostatek financí v době, kdy je potřeba platit zprostředkujícím agenturám zálohy. Proto jsem se rozhodla, že se zeptám raději přímo své kamarádky, která byla i se svým přítelem loni na jahodové farmě v Anglii, jestli by bylo možné se tam nějak dostat.

Řekla, že to není problém a že tam chtějí jet letos oba znovu a napsala dotyčnému farmáři email. Když jsem se jí ptala, na jak dlouho je nejlepší tam jet, říkala, že 4 týdny jsou málo a 6 týdnů je tak akorát, abych se tam nezbláznila. Farmář nám slíbil 4 místa, a tak jsme si ke konci dubna rovnou zabookovali zpáteční letenku v sestavě: kamarádka, její přítel, moje další spolužačka z univerzity a já.

Nejdůležitější jsou gumáky

Farma se nachází v jižní Anglii, v oblasti zvané Cornwall, blízko krásného plážového města Newquay. Proto naše lety (nejlevnější se společností Ryanair) vypadaly následovně – Brno – London – Newquay. A ačkoli byly nejlevnější, celkově nás tyto čtyři lety přišly dohromady na 5000 kč. Z Newquay nás vyzvedl autem přímo farmář se svou dcerou a dopravili nás až na farmu. Až po příjezdu jsme si uvědomili, že jsme se nějak přepočítali a týdnů tam nakonec zůstaneme sedm…

Práce

© Veronika Süssová

Jediné, co tedy bylo třeba před odjezdem zařídit, byla koupě letenky, gumáků a pláštěnky. Pojištění jsem měla předplaceno na celý rok k platební kartě. Dále bylo třeba už jen spoléhat na solventnost farmáře. Nezbytností je však stan, jelikož na farmě se spí ve vlastním stanu…ano, i sedm týdnů. A jakkoli to zní děsivě, nic na tom není, protože ve stanu trávíte denně obvykle jen těch 8 hodin, co spíte, takže o tom ani nevíte (vlastně až ke konci pobytu to víte, pokud vám promokl a zplesnivěl úplně nový značkový stan skupiny adventure, údajně vhodný do všech ročních období). Nicméně právě díky tomu, že vydržíte spát ve stanu, platíte týdně farmáři jen 5 liber za spotřebovanou vodu a energii.

Trhání jahod je ta nejhorší práce - prý

Před odjezdem jsem si musela také vyslechnout děsuplné historky kamarádů a známých o tom, jak kamarád jejich kamaráda také sbíral jahody a jak je to ta NEJHORŠÍ práce, jakou jsem si mohla vybrat. To stejné mi nespočetněkrát zopakovala babička a moje matka a několikrát se znovu ptaly, jestli to myslím opravdu vážně, že budu spát celou dobu ve stanu. Potom maminka jen kroutila hlavou a řekla, ať si hlavně nabalím hodně ibuprofenu a připravím se na velkou bolest zad. Jediný můj protiargument byl, že tam moje kamarádka se svým přítelem už jednou byla a že když tam chtějí jet znovu, nemohlo to být tak strašné. Další důležitou informací bylo to, že je tato práce placená od hodiny, nikoli od kila či krabičky. Placena je však mzdou minimální, tj. 5, 70 liber, bez daně to vycházelo v průměru asi na 5, 50 liber/hod.

Vzhledem k tomu, že jen můj super lehký stan se spacákem váží kolem pěti kilo, do krosny se vám toho už do 15ti kilo moc nevleze (já pro jistotu letěla v gumákách :). Tudíž se vyplatí všechno jídlo i kosmetiku nakoupit až na místě, protože je to mnohdy i o dost levnější než tady. Také se vyplatí si vzít s sebou na farmu jen opravdu hnusné staré oblečení, které tam míníte pak nechat, protože počítejte s tím, že ačkoli není vaše nejoblíbenější činnost nakupování, hodně oblečení a bot si tam přesto levně nakoupíte. Nedá se odolat a z mé zkušenosti vím, že muži si toho odváželi třikrát více než my :) .

Pancake party

© Veronika Süssová

Práci na farmě jsem si skvěle užila

Život na farmě byl podle mého názoru krásný. Zejména tedy pokud bylo krásně, protože pak máte pocit, že si léto užíváte každou minutou, jelikož jste pořád na čerstvém vzduchu, všude jsou krásně zelená pole, na nich ovce a kolem ty nejnádhernější a největší jahody, jaké jste kdy viděli. Týden po našem příjezdu bylo až okolo 30ti stupňů a já se hned první den spálila. Připadalo mi směšné mazat se v Anglii opalovacím krémem. Nakonec se ukázalo, že je tam nějaká zvýšená ozonová díra, a tak jsme se pro jistotu mazali padesátkou, i když bylo pod mrakem. Ze začátku nás bylo na farmě jedenáct čechů a jedna slovenka, dalších pět angličanů na farmu denně docházelo z přilehlých vesniček. Za celou dobu pobytu jsem sice bohužel nepromluvila takřka anglicky, ale český humor je přece jen lepší, a tak jsme se bavili od rána až do večera.

První týden bylo ještě hodně práce, a tak jsme začínali v 6:30, kdy byl nástup, a farmář a jeho žena, kteří byli neuvěřitelně hodní, nám rozdělili úkoly. Většinou nás kupodivu rozdělovali tak, aby byli kamarádi dohromady a mohli se prý bavit při práci. V 10 hodin byla půlhodinová tea break a ve 13:00 byla lunch break. Končilo se obvykle v 16:00. Dohromady tedy 8, 5 hodiny práce denně. V sobotu se pracovalo 5 hodin a pak, když nepršelo, byl tzv. car – boot, kam přijížděli lidé z okolí a prodávali velice levně (obvykle padaly takové sumy jako 20 pencí) cokoli je napadlo. Takže tam seženete vše od oblečení, přes rychlovarné konvice až po vánoční ozdoby.

Další týdny už pršelo a nebylo tak tolik práce pro tolik lidí, takže se pomalu přestávaly sbírat jahody a sbíraly se maliny, angrešt, rybíz či cukety. Kluci kopali a pracovali na výstavbě nových skleníků. Jeden týden dokonce bylo tak málo práce a tak moc deště, že jsme jeden den v týdnu nepracovali vůbec a práce o sobotách už dál nikdy nebyla. Takže ačkoli byl náš plat v prvním týdnu 260 liber, v dalším se snížil na 160. V následujících týdnech jsme měli v průměru 200 liber týdně za 7, 5 hodiny práce denně kromě víkendů. Výplatu dostanete přesně rozepsanou v papírovém balíčku každý pátek. Co chcete si vezmete, co si chcete uložit, můžete dát zpět farmáři, který vám peníze schová do sejfu.

Výlet na Land´s end

© Veronika Süssová

Práce nebyla moc náročná

Co se samotné práce týká, nebylo to nijak náročné. Jste placeni od hodiny a nikdo vás nehlídá. Jahody jsou na různých polích – někdy jen tak sedíte na slámě, sbíráte a povídáte si, hrajete slovní hry nebo posloucháte mp3, jindy chodíte okolo vysokých stolů, kde jsou jahody ve výšce vašeho pasu, takže si opět záda narovnáte. Jahody jsou buď venku, nebo ve skleníku a farmář se snaží tyto prostory obvykle přizpůsobit počasí, takže v dešti prakticky netrháte. Také netrháte celou dobu jahody, ale i jiné druhy ovoce, nebo se jen staráte o záhonky ještě nevykvetlých jahod či sázíte jahody nové. Práce tedy není tak monotónní, jak se může zdát.

A samozřejmě - jahody jsou permanentně zdarma, stejně jako ostatní druhy ovoce či zeleniny zde. Takže pracujete a když už se vám zdá, že nevydržíte do pauzy, můžete sníst kilo jahod na posezení, nejsou totiž ničím postříkané. Já je jedla každý den a nikdy mi nepřestaly chutnat…

Jak je to se stravováním? Rozhodně se nemusíte bát, že byste v Anglii zhubli, což je mylná představa všech známých a rodičů. V průměru je možné podle našich zkušeností za dvouměsíční pobyt přibrat 3 - 8 kilo :) . Nakupovat jsme jezdili jednou týdně na velký Tesco nákup do blízkého města (3 libry však stojí jen zpáteční jízdenka autobusem) a často se pak ještě jezdilo donakupovat mléko a pivo. Vyplatí se nakupovat ve dvojicích hlavní suroviny jako je toastový chleba, těstoviny, rýže a omáčky. V průměru lze pořídit týdenní nákup za 20 – 30 liber na osobu a to na sobě opravdu nemusíte nijak šetřit (muffiny, nutela, arašídové máslo a pivo již započítáno). Dokonce se nám podařilo najít plechovku výborné curry omáčky za neuvěřitelné 4 pence (asi 1 kč).

Pláž nedaleko farmy

© Veronika Süssová

Drahé jsou v Anglii zejména jízdy autobusem. Naštěstí se jedna skupinka čechů složila a pořídila si tam auto (cca 15 000 kč), a tak jsme mohli po práci jezdit levně na výlety na pláž. Doporučuji navštívit místa jako Land´s End, Eden Project, St. Ives a Michael´s Mount. Celý Cornwall je nádherná část Anglie, kam jezdí většina angličanů na dovolenou. Je to surfařská oblast a když budete v Newquay za hezkého počasí, bude se vám chvílemi zdát, že jste v Austrálii.

S párty moc nepočítejte

Co se však týče sociálního života, musíte počítat s tím, že jste na farmě trošku uvězněni. Kolem vás je jen příroda a silnice, které vedou do nikam, v lepším případě do další vesnice o 10ti domech. Takže ne, nejezdilo se večer po práci nikam na party, když už, pilo se pivo v kulturní místnosti, což byla plně vybavená kuchyň s mikrovlnkou, toastovačem a televizí. Hned vedle byly pánské a dámské sprchy a záchody (vše zděné). Přesto jste celý den ve společnosti zábavných lidí ve vašem věku (všem bylo do 26 let, povětšinou studenti z Brna) a jediný čas, kdy můžete být sám se sebou, je 10 minut denně - během sprchování. Takže lidem, kteří jsou spíše asociální či náladoví tuto formu pobytu moc nedoporučuji. Mně osobně to však vyhovovalo a připadalo mi to jako skvělý letní tábor pro dospělé.

A to, co vás asi nejvíce zajímá, tedy celkový výdělek, se odvíjí samozřejmě od životního stylu, který v Anglii vedete. Pokud kouříte, nakupujete oblečení a cestujete, dovezete si o dost méně – za necelé dva měsíce kolem 800 – 1000 liber. Pokud tam však jedete přímo a jenom za výdělkem a vedete lehce asketický život, je možné si dovézt domů za 7 týdnů odhadem i 1300 liber.

Autorka: Veronika Süssová

Sdílet tento článek