od Marek Randuch » čtv 09. úno 2017 1:17:21
Shrnutí:
-Pan Jochec sháněl umístění pomocí jedněch volně dostupných stránek na internetu, kde se zaměstnavatelé a zájemci spárují podle dotazníků, a za poplatek dostanou kontakty na sebe.
-Jediná relativně užitečná věc co pro mě udělal, bylo vyplnění krátké registrace (s chybami). Za to mi 5500 přijde trochu moc. (Nedal si tolik práce, aby správně opsal telefonní číslo, a nepravdivě uváděl mou znalost francouzštiny.)
-Nesehnal mi umístění ani po měsíci od termínu.
-Odmítal vyjednávat se zprostředkovatelem.
-Moje komunikace s Jochcem byla něco přes 40 emailu, 10 telefonátů, sms, pohovor, a k tomu komunikace s dalšími lidmi. V tom čase by si skoro bylo možno práci sehnat i sám.
-Pro ideálního kandidáta práci asi najde, ale ten si ji najde i sám a nemusí platit. A čas ani starosti Interprax také určitě neušetří.
K agentuře Interprax jsem se dostal přes inzerát. Většina recenzí, co jsem našel, byly dobré (po zkušenosti mě tohle docela udivuje), tak jsem zkusil napsat. Vyplnil dotazník (přihlášku). A pan Jochec mně pozval v dubnu na pohovor k sobě do kanceláře v Olomouci.
Jochec na mě působil solidně, uvěřil jsem mu, že se „vyzná“. Řekl si, že to risknu a zaplatil jsem poplatek.
První podivnosti začaly, když jsem v květnu zvažoval posunout termín odjezdu, a ptal se na to pana Jochce. Tvářil se překvapeně, že si představuji nějaké datum odjezdu. Tvrdil že, situace na švýcarském trhu agro práce je nejistá, hlavně kvůli nezrajícím meruňkám. Po komunikačních peripetiích s navrhování více termínů jsem si uvědomil, že asi žádný termín neexistuje.
Čtiři dny před „domluveným“ datem odjezdu mě přihlásil do volně bez poplatku na internetu přístupného programu (ten asi považuje za své know-how, proto nepíšu název, ale není těžké ho najít). Pozice jsou rozebírány tak měsíc dopředu, tedy shánění na poslední chvíli velmi omezilo výběr. Dále byla požadovaná dobrá znalost němčiny, kterou jak Jochec věděl, nemám (taková z gymplu). Tak jsem se nemohl nikam dostat. Pak následovala velmi rozvleklá komunikace o problému. Například mě odkázal na slečnu účastnici, která tušila o programu snad ještě míň než já. (Doufám, že mi promine zveřejnění části komunikace): „Ja vlastne ani neviem ake vsetky udaje boli vyplnane pri registracii, asi aj tebe to robil p. Jochec, ale pravdepodobne tam bude aj udaj o jazykovych znalostiach. Neviem ani aku znalost vyzaduju pri takejto praci na farme.“ Koncem července (skoro měsíc po plánovaném odjezdu) Jochec poradil, ať se prezentuji jako aktivní a vyřizuji si umístění sám. Od Švýcarů sem dostal zamítavou odpověď. Doba pokročila a bylo jasné, že nemám šanci se dostat do Švýcarska na nějakou rozumnou dobu. Měsíc prázdnin jsem ztratil sezením doma připravený kdykoli odjet, druhý měsíc jsem nechtěl riskovat, a tak jsem účast stornul. V té době už mi na některé emaily ani neodpovídal. O vracení části peněz jsem se musel po měsíci dvakrát připomínat.
-(Mám podezření, že někdy předstírá činnost nebo cesty do Švýcarska, aby zvedl důvěryhodnost, nebo vytvořil dojem časového tlaku.)
Ne příliš důležitá, ale časem silně iritující je že, místo smysluplné komunikace má pan Jochec zlozvyk vést „motivační“ řeči.
Jako příklad jeden žvatlavý, nic neříkající email:
Dobrý den,
určitě je třeba v letošním roce se jistit na více frontách! Udělejte to i u -------. I jejich reference budou mít po absolutoriu cenu zlata a zvýší Vám šance při dalším angažmá, to je standardní praxe.
Situace je hustá, pokud máme prorazit musíme být ze všech nejhouževnatější a naši kandidáti nejlepší s tahem na branku a s přípravou i v němčině a flexibilitou v nástupním termínu, jakou
mají ostatní agilní kandidáti z evropských zemí i Japonska.
My můžeme být hodně nápomocní, ale profil a flexibilita kandidáte je rozhodující - jeho potencionální kvalita, to platí všeobecně.
Máme ve Švýcarsku bývalé klienty, kteří začínali také jako agropraktikanti a zústávají tam 5-10 let i více, mladí poláci a madaři i s rumunským pasem se nevracejí vůbec, pokud si to nějak nepokazí, protože je to pro ně velká motivace. Proto nově příchozí musí disponovat také jistou pokorou a dát na naše zkušenosti. Švýcarsko není střední a východní Evropa, pokud máme obstát, musíme se umět přizpůsobit v každé situaci…
kdyby se chtěl někdo připtat: marekranduch@email.cz
Shrnutí:
-Pan Jochec sháněl umístění pomocí jedněch volně dostupných stránek na internetu, kde se zaměstnavatelé a zájemci spárují podle dotazníků, a za poplatek dostanou kontakty na sebe.
-Jediná relativně užitečná věc co pro mě udělal, bylo vyplnění krátké registrace (s chybami). Za to mi 5500 přijde trochu moc. (Nedal si tolik práce, aby správně opsal telefonní číslo, a nepravdivě uváděl mou znalost francouzštiny.)
-Nesehnal mi umístění ani po měsíci od termínu.
-Odmítal vyjednávat se zprostředkovatelem.
-Moje komunikace s Jochcem byla něco přes 40 emailu, 10 telefonátů, sms, pohovor, a k tomu komunikace s dalšími lidmi. V tom čase by si skoro bylo možno práci sehnat i sám.
-Pro ideálního kandidáta práci asi najde, ale ten si ji najde i sám a nemusí platit. A čas ani starosti Interprax také určitě neušetří.
K agentuře Interprax jsem se dostal přes inzerát. Většina recenzí, co jsem našel, byly dobré (po zkušenosti mě tohle docela udivuje), tak jsem zkusil napsat. Vyplnil dotazník (přihlášku). A pan Jochec mně pozval v dubnu na pohovor k sobě do kanceláře v Olomouci.
Jochec na mě působil solidně, uvěřil jsem mu, že se „vyzná“. Řekl si, že to risknu a zaplatil jsem poplatek.
První podivnosti začaly, když jsem v květnu zvažoval posunout termín odjezdu, a ptal se na to pana Jochce. Tvářil se překvapeně, že si představuji nějaké datum odjezdu. Tvrdil že, situace na švýcarském trhu agro práce je nejistá, hlavně kvůli nezrajícím meruňkám. Po komunikačních peripetiích s navrhování více termínů jsem si uvědomil, že asi žádný termín neexistuje.
Čtiři dny před „domluveným“ datem odjezdu mě přihlásil do volně bez poplatku na internetu přístupného programu (ten asi považuje za své know-how, proto nepíšu název, ale není těžké ho najít). Pozice jsou rozebírány tak měsíc dopředu, tedy shánění na poslední chvíli velmi omezilo výběr. Dále byla požadovaná dobrá znalost němčiny, kterou jak Jochec věděl, nemám (taková z gymplu). Tak jsem se nemohl nikam dostat. Pak následovala velmi rozvleklá komunikace o problému. Například mě odkázal na slečnu účastnici, která tušila o programu snad ještě míň než já. (Doufám, že mi promine zveřejnění části komunikace): „Ja vlastne ani neviem ake vsetky udaje boli vyplnane pri registracii, asi aj tebe to robil p. Jochec, ale pravdepodobne tam bude aj udaj o jazykovych znalostiach. Neviem ani aku znalost vyzaduju pri takejto praci na farme.“ Koncem července (skoro měsíc po plánovaném odjezdu) Jochec poradil, ať se prezentuji jako aktivní a vyřizuji si umístění sám. Od Švýcarů sem dostal zamítavou odpověď. Doba pokročila a bylo jasné, že nemám šanci se dostat do Švýcarska na nějakou rozumnou dobu. Měsíc prázdnin jsem ztratil sezením doma připravený kdykoli odjet, druhý měsíc jsem nechtěl riskovat, a tak jsem účast stornul. V té době už mi na některé emaily ani neodpovídal. O vracení části peněz jsem se musel po měsíci dvakrát připomínat.
-(Mám podezření, že někdy předstírá činnost nebo cesty do Švýcarska, aby zvedl důvěryhodnost, nebo vytvořil dojem časového tlaku.)
Ne příliš důležitá, ale časem silně iritující je že, místo smysluplné komunikace má pan Jochec zlozvyk vést „motivační“ řeči.
Jako příklad jeden žvatlavý, nic neříkající email:
Dobrý den,
určitě je třeba v letošním roce se jistit na více frontách! Udělejte to i u -------. I jejich reference budou mít po absolutoriu cenu zlata a zvýší Vám šance při dalším angažmá, to je standardní praxe.
Situace je hustá, pokud máme prorazit musíme být ze všech nejhouževnatější a naši kandidáti nejlepší s tahem na branku a s přípravou i v němčině a flexibilitou v nástupním termínu, jakou
mají ostatní agilní kandidáti z evropských zemí i Japonska.
My můžeme být hodně nápomocní, ale profil a flexibilita kandidáte je rozhodující - jeho potencionální kvalita, to platí všeobecně.
Máme ve Švýcarsku bývalé klienty, kteří začínali také jako agropraktikanti a zústávají tam 5-10 let i více, mladí poláci a madaři i s rumunským pasem se nevracejí vůbec, pokud si to nějak nepokazí, protože je to pro ně velká motivace. Proto nově příchozí musí disponovat také jistou pokorou a dát na naše zkušenosti. Švýcarsko není střední a východní Evropa, pokud máme obstát, musíme se umět přizpůsobit v každé situaci…
kdyby se chtěl někdo připtat: marekranduch@email.cz
English