Z léta do léta, a pak zas do léta. Nový Zéland.

© Markéta Brandová

Proč Nový Zéland?

V září 2008 se mi díky jedné nevydařené zkoušce naskytlo osm měsíců volna. Práce pro mě byla jediná možnost, a ta v ČR mi nepřipadala jako efektivní využití času. Rozhodla jsem se pro cizinu. Zlepším si jazyk, něco si vydělám a poznám novou zemi. Takový byl plán. Nějaký jazykový základ by se našel v němčině i v angličtině. Poznávat Rakousko nebo Německo mi nepřipadalo dvakrát nejdobrodružnější.

Bude to tedy anglicky mluvící země. V USA se prohlubuje krize, v Anglii prší. Zůstali poslední dva hlavní kandidáti: Kanada a Nový Zéland. Zima v Kanadě, ale i cesta na druhý konec světa mi připadaly dostatečně atraktivní. Obě země nabízí pracovní víza pro mladé lidi do 30 let. Nový Zéland ho pošle do pár dní mailem. Rozhodnuto, pojedu do země Pána Prstenů.

Nový Zéland

Dva ostrovy izolované od celého světa. Z jedné strany omývané Pacifikem a z druhé Tasmanovoým mořem. Zeměpisná šířka zhruba odpovídá té, ve které se nachází ČR, jenom místo „severní“ je „jižní“. Když je u nás zima, na Zélandu je léto. Nový Zéland je znám zejména díky své úchvatné krajině. Můžeme zde nalézt nekonečné, často divoké pláže, vysoké zasněžené hory, neprostupné buše, vulkanickou krajinu se stále aktivními sopkami, fjordy zařezávající se hluboko do pevniny, ledovce , ale také vinice a úrodnou půdu na farmaření. Z toho plyne, že turismus a zemědělství jsou základní pilíře ekonomiky.

© Markéta Brandová

Working Holiday

Nový Zéland se stal mezi Čechy tak trochu hitem a na internetu se tak dalo najít spousta informací. S odstupem času mi však některé připadaly zkreslené, nespolehlivé nebo zastaralé, ostatně s tím se počítá. Informace, na které lze spoléhat jsou na stránkách Ministerstva zahraničí ČR a zélandského úřadu práce a jeho imigrační části ( immigration.govt.nz ).

S Novým Zélandem má ČR 3 měsíční bezvízový styk, ten je ale pouze pro turisty a návštěvníky bez povolení práce. Pro mladé lidi, kteří chtějí cestovat a občas si přitom přivydělat existuje program Working Holiday. Jak název napovídá jde o prázdniny, během kterých si máte možnost přivydělat. O toto vízum můžete zažádat přes internet (výše uvedená adresa) a pokud splníte všechny stanovené podmínky a zaplatíte 50 liber, do několika dnů vám přijde emailem.

Je to vízum pro občany ČR (Slováci mají zatím smůlu) do 30 let. Umožňuje roční pobyt s možností práce, avšak maximálně tři měsíce pro jednoho zaměstnavatele. Koncipováno je tedy pro sezónní práce, ale můžete pracovat kde chcete, když dodržíte ty 3 měsíce.

Z dalších podmínek bych uvedla nutnost zdravotního pojištění, zpáteční letenky a celkem vysokého obnosu na účtu, který by mohl být kontrolován, při vstupu do země. Toto vízum, lze obdržet pouze jednou a do roka pak musíte vycestovat (jinak propadne). Je jich také omezený počet , takže se může stát, že již v říjnu nebudou a na nová budete muset počkat až do března dalšího roku.

Před odletem

Přišel mi mail, že jsem vízum dostala. Jupí! Takže já opravdu pojedu na Nový Zéland. Potřebuju peníze na letenku. Nejsou zrovna za hubičku. Tady mi pomohli rodiče a za to jim děkuju! Doufám, že si tam na ni vydělám. Jedu déle než na půl roku, mohu se tedy odhlásit ze zdravotní pojišťovny ČR a zařídit si zahraniční zdravotní pojištění. Probíhá ještě rychlá výměna mého spolucestovatele. Na klidu to nepřidá , ale jsem ráda , že do takové dálky nepojedu sama. Technicky je vše připraveno k odjezdu. Mám měsíc do odletu. Zjišťuji, co vlastně na tom ostrově chci dělat a těším se čím dál víc.

© Markéta Brandová

Po příletu

Přiletěli jsme do Aucklandu, největšího (ne hlavního) města Nového Zélandu. Úkol byl jasný. Koupit auto, simkartu do telefonu, zařídit si účet u banky a daňové číslo IRD - bez něj nelze legálně pracovat. To jsou věci, o kterých jsme četli, že se bez nich neobejdete. A čas ukázal, že tomu tak je. Bez auta by to snad šlo, ale často to komplikuje shánění práce, nemluvě o cestování se spoustou věcí. Ale byli i tací a vůbec jim to nedělalo problémy. Všichni jsou na turisty dost milí a rádi se vším poradí. Kiwíci (jak se Zélanďani sami nazývají) mají velmi zvláštní výslovnost a chvíli mi trvalo si na ni zvyknout.

Práce

Hledali jsme práci v zemědělství. Naším plánem bylo cestovat, projet oba ostrovy tak, abychom vždy byli ve správný čas na správném místě, kde najdeme práci. Celkem se nám to dařilo, i když třeba s týdenní odchylkou, protože sklizeň prostě začíná když ovoce dozraje a ne proto, že je nějaké datum v tabulce.

Práci jsme hledali na internetu, nástěnkách v backpackerech (hostelech) a obchoďácích, v agenturách, přímo na farmách a sadech a od lidí, které jsme potkávali. Stojí zato zeptat se i místních, na Zélandu zná každý někoho kdo má sad, farmu nebo vinici.

Pracujete buď přímo pro farmáře nebo pro kontraktora, který zajišťuje práci pro více farmářů. Obojí má své výhody a nevýhody. My jsme pracovali celkem třikrát, dvakrát na vinici, jednou na organické farmě. Pokud jste ve správný čas na správném místě, není s prací problém, ne však celoročně. V zimě (na Zélandu, naše léto) asi práce v zemědělství moc nepotáhne. Práce to není lehká, ale zvykli jsme si.

© Markéta Brandová

Minimální mzda na NZ je $12,50 (a jsou to novozélandské dolary !), většinou jsme měli o trochu víc, ale jet na Nový Zéland pouze za účelem výdělku je v dnešní době nesmysl. My jsme zhruba půlku pobytu cestovali a půlku pracovali. Výdělky za práci pokryly náklady na pobyt na Zélandu, ne však letenku. Později jsme totiž omezili práci a začali více cestovat. Je tam prostě hodně lákadel.

Jak se žije…

Tuhle zemi jsem si opravdu zamilovala. Nádherná příroda a přátelští obyvatelé. Kdo by hledal historická města, nepochodí. Já mám vztah k přírodě tak nějak vrozený, ale i „městští“ lidé si pořizovali pohorky , kupovali surfy a půjčovali kajaky. Všechny to tak nějak vytáhlo.

Na můj vkus jsou služby cestovních a sportovních agentur předimenzované a předražené, lze si prakticky kdekoliv půjčit nebo zaplatit cokoliv. Těmto agenturám jsme se vyhýbali a potvrdilo se nám, že nejlepší věci jsou zadarmo. Vynikající jsou doporučení přátel nebo místních. Benzín je o dost levnější než u nás. Jídlo nepatrně dražší. Nájmy dražší (záleží jak kde). Závěrem lze říci že i za minimální mzdu je život na NZ mnohem je příjemnější než život za minimální mzdu v ČR.

Pohled zpět a vpřed

Tahle cesta mě rozhodně nezklamala. I když jsem si nepřivezla žádné peníze. Najít konkurenci zélandské přírodě bude dost obtížné. Taky jsem se poprvé musela starat sama o sebe bez možnosti jakékoli intervence z domova (je to přece jen z ruky) a zvládla jsem to. Angličtina snad taky posílila.

Rozhodně to ve mně probudilo touhu a odvahu poznat další země. Chvíli asi budu čekat na příležitost a když nepřijde, tak si ji vytvořím Odjela jsem z Čech a bylo léto, přijela na Zéland a bylo léto, vrátila se domů po šesti měsících a zase léto. Už se těším na zimu.

Autorka: Markéta Brandová

Sdílet tento článek