Můj americký sen

© Martin Jurkovič

Procházet se centrem velkoměsta ve stínu mrakodrapů, navštívit překrásné národní parky, řítit se v autě po legendární Route 66 a udělat společnou fotku s Mickey Mousem... Tak tohle je jen několik z mnoha lákadel, které vábí mnoho lidí k návštěvě země „neomezených možností“. Zlákaly i mě. A tak jsem si v létě splnil sen a strávil tři měsíce v USA.

Kolumbus vízum nepotřeboval, já ano

Do USA jsem vyjel v rámci programu Work and Travel, který vysokoškolákům z celého světa umožňuje ve Spojených státech až tři měsíce legálně pracovat a měsíc cestovat. Před samotnou cestou je potřeba vyplnit spoustu formulářů a především získat vízum.

A i když byla vízová povinnost do USA od 17. listopadu pro turistická víza zrušena, pro účastníky programu Work and Travel dál platí povinnost žádat o speciální víza J1. Po získání víz a koupi letenky mě a mým dvěma přátelům, se kterými jsem se do tohoto dobrodružství vrhl, zbývalo jen sbalit kufry a čekat na den, kdy se na palubě letadla odlepíme od dráhy ruzyňského letiště.

Jako hoši od Bobří řeky

Místem našeho pobytu byla slunná Kalifornie, konkrétně městečko Tahoe City ležící na břehu jezera Tahoe, jednoho z nejkrásnějších, nejhlubších a nejstudenějších jezer na světě, které každoročně přiláká statisíce turistů. Naší prací, kterou jsme si zajistili už před odletem do USA, byla práce ve společnosti, která návštěvníkům zapůjčovala rafty k projížďce po místní řece Truckee, vytékající z jezera. Takže jsme celé léto připravovali rafty, naloďovali zakázníky či jim zase na konci plavby pomáhali z lodě ven a odnášeli rafty do náklaďáku, které je odváželi na začátek plavby, aby mohly sloužit dalším zákazníků.

Práce to byla poměrně fyzicky náročná, na druhou stranu jsme nebyli zavřeni v žádné tovární hale či zakouřené restauraci, ale celý den jsme strávili na sluníčku a ve volných chvílích jsme se mohli koupat v řece.

Ubytování nám zajistil náš zaměstnavatel, nebylo sice zrovna nejluxusnější – bydleli jsme v karavanech, ale po čase jsme si celkem na náš nový domov zvykli a těžší podmínky nás utužily. Ovšem občas nám také ztuhl úsměv na tváři – to například, když jsme večer při cestě do koupelny potkali medvěda. Okolní lesy jich byly plné a medvědi nás chodili navštěvovat téměř každou noc. Naštěstí se nejednalo o žádné lidské zabijáky, jen o medvědy bažící po našich odpadcích.

V mnohonárodnostním kotli

Spolu s námi bydlela spousta Rusů, Bulharů, dalších Čechů, Slováků, ale i několik Turků, Kypřanů, Slovinců. Vzhledem k tomuto mnohonárodnostnímu složení naší osádky byly večery pestré a zábavné a člověk se nikdy nenudil.

Jedním z hlavním důvodů, proč strávit léto v USA, je rozhodně příležitost vylepšit si angličtinu. V prostředí, kde kolem vás všichni mluví anglicky, se brzy rozpovídáte. Úroveň mé angličtiny nebyla před odjezdem zrovna ohromující a abych pravdu řekl, tak občas mi činilo potíže rozumět rodilým Američanům. Ale naopak s ostatními Evropany jsem se anglicky domluvil bez problémů.

Důležitým faktorem je také okolí, ve kterém se pohybujete. V mém okolí bylo hodně Čechů a Slováků, se kterými jsem trávil spoustu času jak v práci, tak ve chvílích volna. A to není zrovna ideální prostředí pro studium angličtiny. Na druhou stranu je lepší pokud máte ve svém okolí nějakého krajana, na kterého se můžete obrátit v případě možných obtíží.

Předsudky versus skutečnost

Každý z nás má o Americe jistě nějakou představu, ať už získanou z hollywoodských seriálů, televizních zpráv či vyprávěním od známých. I já jsem do států přijížděl s určitými představami. Nakonec ale musím přiznat, že pozitivní zkušenosti mnohonásobně převyšují těch několik málo věcí, které ve mě nezanechaly zrovna dobrý dojem.

Nepředstavujte si typického Američana jako tlustého náboženského a militantního fanatika. S náboženským fanatismem jsem se nesetkal vůbec. Obézních lidí je tu asi opravdu víc, než v naší zemi, ale není to tak markantní, jelikož Kaliforňané celkem dbají na svoji postavu. Často však bylo poznat, že výsledný vzhled je spíše prací plastického chirurga než matky přírody.

Pojem „americký úsměv“ není jenom fráze. Všichni Američané se na vás opravdu neustále usmívají – prodavači v obchodě i naprosto cizí lidé na ulici – a jsou většinou velmi milí, zdvořilí a ochotní vám kdykoliv pomoci či poradit.

Odlišností od České republiky najdete v USA spoustu. Chvíli např. potrvá, než si zvyknete, že používají jiný systém jednotek než my v kontinentální Evropě – míle místo kilometrů, libry místo kilogramů, galony místo litrů a stupně Fahrenheita namísto Celsiovy stupnice. Rozdílné jsou také zásuvky a napětí v síti, a tak pokud budete chtít používat evropské spotřebiče, neobejdete se bez redukce.

Největším kulturním šokem však pro mě bylo zvyknout si na místní jídlo. To, že se budu muset rozloučit se svíčkovou a knedlíky, mi bylo v celku jasné. Ale šok nastal při snaze nakoupit „normální pečivo“. Zapomeňte na chleba, rohlíky či jakékoliv celozrnné pečivo. K dostání je zde jen toustový chleba nebo hamburgerové bulky. Nic víc. A navíc všechno hodně sladké. Výběr uzenin byl také velmi chudý.

Zato nabídka tzv. minutkových jídel do mikrovlnky (doporučuju Hungry Man) byla nadmíru rozsáhlá, což docela vypovídá o místním životním stylu. Samozřejmě není problém se najíst v některém z desítek místních levných fastfoodových řetězců, ale tři měsíce na McDonaldovi by můj organismus asi nesl velmi těžce.

On the road

Po třech měsících v zaměstnání konečně přišel den, kdy naše pracovní povinnosti skončily a začaly dva týdny cestování, na které jsme se tolik těšili. Půjčili jsme si auto a vyrazili za dobrodružstvím: San Francisco, poté podél pobřeží do Los Angeles, Hollywood, pak Las Vegas, Yosemitský národní park a Grand Canyon.

Uháněli jsme si to po nekonečných amerických dálnicích či po klikatých cestách podél oceánu, ničím neomezování a užívali jsme si svůj „americký sen“. Musím říct, že tohle byly ty nejúžasnější dva týdny, které jsem kdy zažil, navštívil jsem místa, o kterých jsem dřív jen četl či je vídal v televizi.

Moudro na závěr?

Žádné moudro nemám. Po těch třech měsících ve mně zůstalo spoustu krásných vzpomínek, zkušeností, získal jsem hodně přátel z USA, ale i z celé Evropy. Nezbývá mi tedy než vám vřele doporučit návštěvu této země. A obzvláště pokud jste ještě student, máte možnost, která se vám v budoucnu už nejspíš nenaskytne – poznat USA, pracovat tam, zlepšit se v jazyce... Možná se ve Spojených státech za rok či za dva potkáme.

Autor: Martin Jurkovič, Zdroj: www.jazyky.com

Sdílet tento článek