London Calling - za prací do Londýna

Tak už to bývá – a většinou ne jinak – že v určitém stádiu lidského života – dospívání – máme jakousi bytostnou potřebu být nezávislými. Proto se často uchylujeme k radikálním řešením, která mají hrozivě vztyčeným ukazováčkům našich rodičů ukázat zač je toho loket (nebo také ukázat vztyčený prostředníček).

Osmnáctého roku života se má osoba jakousi zvláštní náhodou dostala přímo do srdce jedné z evropských metropolí – Londýna. Páni, říkáte si. Londýn. Nekonečné řady obchodů, večírků, cizokrajných cizinců, tolik nových zkušeností… Ano. Zkušeností, které čekají jen na to vám dát pořádnou pecku do čela, podrazit nohy a nechat vás rozbít si osmnáct let opečovávanou pusinku o obrubník nefalšovaného anglického chodníku. Neměla jsem v plánu zůstat – rozhodnutí padlo ze dne na den. V Londýně jsem byla na několikadenní návštěvě, ale slovo dalo slovo a už k mým rodičům putovalo sdělení: „Plánovaný návrat se trochu odsouvá. Zřejmě o tři měsíce.“ Říká se však, že tahle spontánní rozhodnutí jsou nejlepší, no ne?

Multikulturní metropole

Má první zkušenost s Londýnem se odehrávala v jednom pubu a ubytovně nad oním podnikem někde mezi Paddingtonským nádražím (londýnským dopravním uzlem, kde se srocují nejpodivnější individua) a Edgware Road, což je hlavní centrum muslimských přistěhovalců. V Londýně si musíte zvyknout na multikulturní prostředí. Na arabské Edgware Road to byl první kulturní šok - burka, kam se podíváš. Člověka mírně zamrazí, když mu cestu zkříží průvod devíti černě zahalených postav. Jako kdyby v deset večer odbilo poledne. Všechny obchody otevřené, ulice přeplněné, ženy před sebou tlačily kočárky a děti kolem nich čile pobíhaly. Když už je všude jinde zavřeno, máte aspoň jistotu, že „u Arabů“ rozhodně není a seženete, co potřebujete.

Stravování a bydlení

Obyčejný život v Londýně je moc drahá záležitost. Pokud člověk chodí každý den do McDonaldu a objedná si klasické menu cheesburger-hranolky-nápoj, stravování jej přijde mnohem levněji. Když si vaříte sami, jde to hůř. Potraviny jsou o dost dražší, než jste zvyklí, normální český chleba navíc skoro nikde neseženete. Dobře se dá ale nakoupit v řetězcích Sommerfield. To je supermarket ve stylu Kauflandu, ale bez bandy důchodců a s kvalitním zbožím. Stačí vychytat slevy a výhodně nakoupíte.

Co se týká práce, musíte si pevně držet odvahu a trpělivost. Jestli se vám do týdne nepodaří v Londýně nic najít, chyba musí být ve vás. Doslechla jsem se, že vzhledem k oné samozvané krizi je teď těžší v Anglii sehnat práci, ale Londýna se to vůbec netýká. Stačí si vytisknout kolem třiceti, či více životopisů (europass!) a nenechat se odbýt. Zapomeňte na domlouvání si práce dopředu z teplíčka domova v České republice. Vyjde jeden případ ze sta. Zde je důležitý osobní pohovor. Rozhoďte životopisy do všemožných restauračních zařízení a doufejte v první dobrý dojem.

Jak si v Londýně najít práci

Užitečná je také stránka Gumtree.co.uk – předem si vytipujte místa, kde se právě hledají zaměstnanci (přes sezónu víc jak dvacet nabídek denně). V luxusnějších barech a pubech se vyžaduje předchozí zkušenost, ale někdy není podmínkou. Hlavním faktorem při pohovoru však není nakonec to, jestli umíte natočit pivo, ale vaše znalost angličtiny, komunikativnost a schopnost adaptability. Zvláště do pubů si lidé chodí spíš pokecat než pít. Při domlouvání podmínek práce si dávejte pozor, jestli vás budou platit od hodiny nebo od týdne. Může se vám také stát to (jako nám, nezkušeným děvenkám), že dostanete za týden a čtyřicet odpracovaných hodin stejné peníze jako za sedmdesát. Nepříjemná a vykořisťovací záležitost. Chystáte-li se v Anglii zůstat déle, vřele doporučuji vyřídit si tzv. National Insurance Number (NI Number), které se na základě pracovní smlouvy a potvrzení o místu bydliště uděluje cizincům, kteří přijedou do Velké Británie pracovat. V této věci hodně záleží na zaměstnavateli, který s vyřizováním NI Number může pomoci.

Opravdu velká přízeň náhody se projeví v jednoduchém slovním spojení: live-in. A tedy zaměstnání, které zahrnuje taktéž ubytování. Nejen strava, ale i doprava a bydlení jsou totiž v Londýně škrtem přes rozpočet. Ale na live-in v Londýně narazíte zřídkakdy. Jak tedy sehnat místo, kde složit hlavu? V práci většinou dostáváte peníze jednou týdně, stejně tak platíte nájem. Nejlevněji asi seženete menší pokoj s jednou postelí za 100 liber týdně (asi 2900 Kč). Někdy se můžete dostat i k 70 librám, ale za kvalitu neručím. Ubytování si snažte sehnat již před odjezdem. Znovu odkazuji na stránku Gumtree.co.uk, to je asi nejlepší inzertní server pro Velkou Británii. Může se totiž také stát, že první noci strávíte někde v Hyde Parku a to by mohl být problém vzhledem k tomu, že jej večer zavírá několik policejních hlídek (vím, o čem mluvím, málem mě kvůli nedorozumění zatkli).

Zábava

Když už máte bydlení a práci, nezbývá nic jiného, než si užívat tohoto báječného města! Možná jste již slyšeli, že se v Londýně levně nakupuje oblečení. Ano, je to tak. Dámám doporučuji vzít si z domu s sebou jen to nejnutnější a při nejbližší příležitosti jít na Oxford Street (ráj nákupů) nebo do Camdem Town. Na konci pobytu se pak vyvarujete slzičkám nad vyřazováním oblečení, které se vám již nevejde do zavazadla, nebo pocení v letadle, protože jste si v rámci zachování co nejvíce módních kousků na sebe natáhly čtyři blůzky, troje kalhoty, svetr, sako a kabát. Elektroniku hledejte na Tottenham Court Rd., potřeby pro umělce všeho druhu v Soho. Čtenáři, zbystřete, na King’s Cross Rd. na vás zase čekají řady antikvariátů. Jestli se jdete v noci bavit, určitě zamiřte na Piccadilly Circus a jeho nejbližší okolí. Z Piccadilly je blízko do čtvrtě Soho (tolik dobrého jídla!) a Covent Garden, což je plácek plný kavárniček a pouličních umělců – povinnost pro každého bohéma!

5 bodů pro přežití v Londýně

Na závěr bych ještě zmínila pět nejdůležitějších bodů, na které v Londýně nikdy nezapomínejte:

• Na toaletu si zajděte VŽDY, když je možnost. Ačkoliv světová metropole, veřejné záchody nemá trochu dořešené. Pak se vám také může stát, že po jedné hodině ranní strávíte dvě hodiny hledáním vhodného místa pro vykonání potřeby. Po zavrhnutí přeskočení plotu u Westminster Abbey nakonec stejně skončíte v McDonaldu na Piccadilly Circus, což je jediné místo v centru, kde se dá v tuhle hodinu použít toaleta.
• Neberte si promokavé boty, když to ráno vypadá, že bude pršet.
• Neberte si promokavé boty, i když to ráno nevypadá, že bude pršet.
• V pověstných červených double-deckerech si sedněte v horním patře úplně dopředu. Naskytne se vám tak krásný výhled. Pozor však na pohybování za jízdy – řidiči zřejmě zapomínají na druhé patro a zatáčky řežou jako nic. Také nikdy nescházejte ze schodů, dokud prostředek nezastaví. Ridiči double-deckerů jsou vůbec maniaci. Jednou nás dokonce jeden unesl kamsi na předměstí, když jsme přeslechli výzvu k vystoupení na konečné zastávce, a nechtěl nás pustit ven. Následující rok mi další s gustem přejel fungl nový mobil, který mi nedopatřením vypadl z balkónu druhého patra pod jeho kola. Pozor na ně!
• I když si říkáte, že toho máte plné zuby a nikdy už se do Londýna nevrátíte, stejně vám učaruje a donutí vás vrátit se zpět…

Autor: Andrea Špoková

Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.

Sdílet tento článek